Schraňování starých časopisů

Svého času jsem odebíral předplatné i dvou tří časopisů měsíčně. A bylo to perfektní. Měl jsem ty časopisy rád, ohromně mě obohacovaly, a měly tak pro mě velký význam.

Celkem logicky jsem proto každé číslo následně založil do svého archívu. Byl to dobrý zdroj informací a zajímavých článků. Po pár letech jsem si však uvědomil, že sice archivuji, ale dál už s nimi nijak nepracuji. A v zásadě jsem ani nemohl – vždyť já už dávno zapomněl, co v těch číslech vlastně bylo! A když nevím, že něco mám, není, jak bych to mohl využít.

Mému archívu chyběla strategie. Nějaký plán. Tak jsem archív prošel, zajímavé nebo užitečné články vytrhal, zapsal je na seznam a zbytek vyhodil.

Myslel jsem si, že to pomůže, že jsem tím problém vyřešil. Bohužel ne. Ani s tímto „mini archívem“ jsem nepracoval a nepamatoval si, co v něm je (a to ani když jsem měl papír se seznamem oněch článků – nevěděl jsem totiž, že bych se měl na ten seznam vůbec podívat, že tam je něco relevantního).

S informacemi je třeba pracovat. Skladovat materiály podle jejich původu mi obecně nedává smysl.

Jak to dělám dnes

Poučil jsem se: schraňovat časopisy prakticky nemá smysl*.

Při čtení používám zvýrazňovač na dobré pasáže textu, které stojí za další pozornost nebo potenciální uchování.

Následně pak projdu, co jsem si zvýraznil, a vypíši si informace do systému nebo na místo, kde mám materiály k danému tématu. Tento přístup mi funguje, protože tyto materiály běžně využívám, takže se mi nová informace z časopisu neztratí a nebude někde zapomenutá sbírat prach.

Časopis pak mohu vyhodit nebo ještě lépe poslat dál, protože co v něm bylo užitečné, už jsem vytěžil – skladovat ho tedy nemá žádný význam.

*) A výjimky potvrzují pravidlo. ;·)